Základní klimatické a geografické charakteristiky
Oblast Děčínska a Lužických hor administrativně spadá pod Ústecký kraj. Největším městem regionu je Děčín, kde žije více jak 50 tisíc obyvatel. Dalšími velkými sídly lokality jsou Šluknov, Rumburk nebo Varnsdorf. Děčínsko pak vyplňuje nejsevernější oblast České republiky a sousedí na západě i ze severu s Německem.
Vymezení oblasti Děčínsko a Lužické hory; Zdroj: czech.republic.cz
Teplota
Velmi členitá oblast, kterou protéká hned několik větších i menších řek, které významně promlouvají do teplotní charakteristiky této lokality, je teplotně značně nehomogenní. Na jihozápadě této lokality protéká Labe, kolem kterého jsou zaznamenány nejvyšší průměrné roční teploty v této lokalitě, nikoliv však v České republice. I přesto, že Hřensko má nejnižší nadmořskou výšku na našem území a to pouhých 115 m n. m., průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje maximálně mezi 9 až 10 °C. Podobné teploty jsou ještě kolem řek Kamenice nebo Ploučnice. Výjimku tvoří velmi malá plocha s teplotou nad 10 °C, která se nachází na soutoku Labe a Ploučnice, přímo v Děčíně. Celkově se na většině území této lokality teploty pohybují mezi 8 až 9 °C. Najdeme zde však ojedinělá místa, zejména na východě této lokality, kde se průměrné roční teploty pohybují jen mezi 7 až 8 °C.
Srážky
Závětrný efekt Krušných hor končí již v Ústí nad Labem, to znamená, že v této lokalitě již je srážek dostatek. Díky převládajícímu západnímu proudění se zejména u Lužických hor tvoří návětrný efekt, který zde hromadí srážky. V tomto prostoru, tedy ve Šluknovském výběžku, se průměrné roční srážkové úhrny pohybují mezi 800 až 1000 mm. Kolem 750 mm srážek za rok můžeme změřit zejména v pohraničí s Německem. Nejméně srážek evidujeme v oblasti Děčína. Zde se průměrné roční úhrny mohou dostat i pod 600 mm.
Meteorologické stanice
Varnsdorf
Meteorologická stanice se nachází jihozápadně od města Varnsdorf a dobře reprezentuje nižší oblasti této lokality.
Základní údaje o stanici
| Nadmořská výška | 367 m n.m. | |
| Maximální denní teplota | 37,1 °C | 31. 7. 1994 |
| Minimální noční teplota | -29,5 °C | 9. 2. 1956 |
| Největší minimální teplota | 21,2 °C | 12. 7. 1984 |
| Nejvíce srážek za 24 hodin | 89 mm | 7. 8. 2010 |
| Maximální sněhová pokrývka | 74 cm | 7. 3. 1970 |
Zdroj: Ogimet.com
Sněžník
Meteorologická stanice nachází na vrcholu Sněžník a dobře reprezentuje zejména vyšší polohy této lokality
Základní údaje o stanici
| Nadmořská výška | 569 m n.m. | |
| Maximální denní teplota | 34,5 °C | 7. 8. 2015 |
| Minimální noční teplota | -22,8 °C | 6. 2. 2012 |
| Největší minimální teplota | 21,9 °C | 31. 7. 1994 |
| Nejvíce srážek za 24 hodin | 152 mm | 12. 8. 2002 |
| Maximální sněhová pokrývka | 77 cm | 28. 12. 2010 |
Zdroj: Ogimet.com
Meteorologické zajímavosti této oblasti
Výrazné mikroklima v soutěskách
Lokalita se vyznačuje místy, kde se nachází hodně soutěsek, které vytváří velmi zajímavé mikroklima této oblasti. Zejména pak hluboké a úzké kaňony řeky Kamenice jsou z klimatologického pohledu velmi zajímavé. Na dně údolí, kam se nedostane dostatek slunečního záření, se vyskytuji druhy rostlin, které bychom našli ve vysokých nadmořských výškách. Naopak v horních částech kaňonů, zejména jižně orientovaných, můžeme objevit rostliny, které rostou v Itálii nebo v Chorvatsku. Ačkoliv se v této části lokality nenachází žádné profesionální meteorologické čidla, tak to svědčí o tom, že zde panují velmi zajímavé klimatické charakteristiky. V horních částech řeky se vyskytuje sněhová pokrývka dlouho do jarních měsíců. Sníh si vytváří svou teplotu a díky absenci Slunce se mu tak daří překonávat i dubnové, výjimečně i květnové vysoké teploty.
Extremita synoptických situací pro danou oblast
Četné frontální bouřky v letní polovině roku
Česká republika často rozděluje frontální zónu západní Evropy od anticyklonálního a stabilního počasí ve východní Evropě. Pokud Atlantik nemá dostatečnou sílu, tak se většinou zastavuje ještě před hranicí s Českou republikou. Velmi často se však stává, že bouřky, které jsou spojeny se studenou frontou, přecházejí přes Šluknovský výběžek. Občas se jedná o bouřky s výraznou bleskovou aktivitou a silným nárazovitým větrem. Zatímco obyvatelé zbytku České republiky nemají o studené frontě ani ponětí, tato lokalita někdy dostane toto bouřkové překvapení.
Výjimečné meteorologické extrémy
Katastrofální povodně na řece Kamenici v roce 2010
Řeka Kamenice protéká úzkou soutěskou, která je v normální situaci využívána, jako velmi vyhledávána turistická atrakce, kde se na loďkách můžete plavit a fotit si krásné scenérie této oblasti. Dne 9. června 2010 se však ve výše položených místech vyskytla velmi silná bouřka, která hodinu stála na jednom místě. Těsně před srážkami měla hladina asi 40 cm. Během hodiny však hladina v Srbské Kamenici stoupla na 220 cm a průtok se zvýšil 60x! Vzhledem k tomu, že zvýšení hladiny bylo opravdu rychlé, překvapila řeka místní obyvatele, kteří nechali zaparkovaná auta v údolích a sami měli obrovské štěstí, že stihli utéct do vyšších pater svých domů.
V Srbské Kamenici muselo opustit tábor 17 dětí. Povodeň kontaminovala studny a v obci se řešil problém s pitnou vodou. Dodávky vody pomocí cisterny a balených lahví přislíbil krajský úřad. Z kempu u Jetřichovic hasiči evakuovali osm lidí. Voda vyplavila několik desítek domů, poškodila silnice, lávky a nejméně dva automobily v obci Janská. Hlavní škody byly při této povodni napáchány v Kunraticích, Jetřichovicích a Srbské Kamenici, v dalších obcích bylo poškození menší.
Povodně na Kamenici nejsou tak výjimečné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Již v roce 2009 zasáhla tuto oblast velká povodeň. Tehdy však nedošlo k tak rychlému stoupnutí hladiny, jako tomu bylo v roce 2010. Povodňová vlna většinou postupuje celým údolím až do Hřenska, kde se vyleje do poměrně širokého údolí řeky Labe.
Povodně na řece Kamenice za sebou zanechaly značné škody (zdroj: novinky.cz)
Vhodnost návštěvy
Rozhodně je příjemnější navštívit tuto oblast v letní polovině roku, kdy vás však mohou nemile překvapit zejména silné bouřky. V soutěskách se dá navíc velmi snadno ukrýt před tropickými vedry. Tyto soutěsky však mohou při radiačním počasí snížit prudce teploty i v létě, a tak je třeba mít po ruce vždy teplé oblečení. Naopak na podzim se zde tvoří četné mlhy a zimy zde mohou dosti překvapit i v nejníže položených místech. Na vrcholcích Národního parku České Švýcarsko je nutno se připravit na silnější vítr, který vám může znepříjemnit výlet.
Tradice, historie a zajímavosti
První stopy člověka se na teritoriu Českého Švýcarska objevují ve střední době kamenné (mezolitu), tedy přibližně 9,5 tisíce lety př. n. l., kdy se zde pohybovaly skupiny lovců-sběračů. Nejstarší nálezy, jenž dokládají přítomnost člověka v okolí Děčína, pochází pak z mladší doby kamenné. Výšinné sídliště Kvádrberk z mladší doby bronzové bylo osídleno lidem lužické kultury. Nejrozsáhlejší prehistorický sídelní celek z doby laténské je nyní pohřben pod tovární čtvrtí města Děčín. Zde byly objeveny nálezy s prvky jak keltského, tak i germánského kulturního okruhu. Ze starší doby hradištní pochází první slovanské osídlení Děčínské kotliny (přelom 7. – 8. století). Do této době také datujeme počátek trvalého osídlení Děčínska. Přes území procházela stezka, jenž spojovala Čechy s Míšeňskem a Lužicí. Za vlády Přemyslovců se Děčínské hradisko stalo součástí soustavy opevnění raného středověku. Přemysl Otakar II. dal impuls k založení samotného města pod hradem. První zmínka o Děčínu pochází z roku 1283, avšak provincie Děčín byla zmíněna již v roce 993. Významná etapa se začala psát v polovině 14. století, kdy začala německá kolonizace. V tomto období patřilo Děčínsko rodu Vartenberků, kteří si z něj udělali správní centrum svého panství. Avšak kvůli nevhodné poloze bylo často zaplavováno, což vedlo k jeho přesídlení. Město si ponechalo svá privilegia, jako např. labský obchod, říční dopravu nebo rybolov. V první polovině 15. století pak zasáhlo území nejen husitské tažení, ale i souboj mezi Vartenberky s Lužickým Šestiměstím. Dalším vývojem region spadl pod správu rodu rytířů z Bünau, který zajistil jeho rozvoj. Vzkvétal jak labský obchod, tak řemeslné dílny. Do vlastnictví Děčína se dostaly loděnice, přístaviště a přívozy, které plnily městskou pokladnu. Místní vydělávali hlavně na obchodu se Saskem či dálkovém obchodu přes Hamburk dále do Evropy. Vzestup byl zastaven stavovským povstáním a třicetiletou válkou, vedoucí k rekatolizaci. Lokalita připadla rodu Thunů, kteří zde měli panství až do konce I. světové války. Obnova oblasti však byla dlouhá a nové impulsy přišly až koncem 18. století, kdy byl zrušen pevnostní status Děčína. Započala se obnova vztahů labského obchodu, především pak díky výstavbě železnice Praha – Drážďany (1851), která přispěla k zahájení pravidelné paroplavby po Labi. Rozvoj dopravy se podepsal i na budování místní průmyslové výroby.
Děčínské loděnice; Zdroj: mmdecin.cz
Děčínsko a Lužické hory jsou proslulé svými tradicemi. Zdobená okna, dveře a štíty budov jsou vždy chloubou mnohých vesnic v regionu. Podstávkový dům vznikal mísením slovanského a středoněmeckého domu, přičemž využívá obou stavebních metod. Roubená obytná část držela teplo a zde se i topilo. Úspornější část domu byla hrázděná – chladnější a sloužila spíše k hospodářským účelům, často se zde i spalo. Na vlastní oči máte možnost vidět tento unikát například v Jetřichovicích, Vysoké Lípě, Rumburku nebo Mezné. V lokalitě Českého Švýcarska zase žije největší populace sokolů stěhovavých v Česku. Hnízdiště nejsou přístupná návštěvníkům, díky čemuž se zde např. v roce 2010 vylíhlo 20 mláďat, což alespoň částečně napravuje jejich vyhubení v 70. letech minulého století. Dnes si můžete krásu skalních roklí vychutnat společně s kroužícími majestátními dravci. Vedle toho se prastará tradice sokolnictví dostala na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Sokolí mládě v Národním parku České Švýcarsko; Zdroj: NP České Švýcarsko, Václav Sojka
Přírodní dědictví
Nejvýznamnější přírodní celky jsou pod záštitou NP České Švýcarsko, jenž je tím nejmladším v Česku (2000). Národní park se rozkládá na více než 23 000 hektarech. Kromě své velikosti zaujme i vysokou mírou zalesnění s minimálním osídlením. Takovéto unikátní pískovcové území pak nemá v Evropě obdoby. Nezapomenutelné pískovcové skalní město je součástí rozsáhlejšího celku Labské pískovce. CHKO Labské pískovce vznikla již v roce 1972. Nejvyšším vrcholem je Děčínský Sněžník s výškou 723 m. V oblasti CHKO se nachází 16 maloplošně chráněných území, z nichž zmiňme například NPR Kaňon Labe, PR Pekelský důl, PR Rájecká rašeliniště nebo PP Tiské stěny. Labské pískovce jsou celkově známou výletní oblastí, kam s láskou zavítají všichni obdivovatelé přírody, turisté nebo horolezci. Vybrat si můžete z nepřeberného množství značených cest nebo naučných stezek. Asi nejvíce navštěvovaným přírodním výtvorem je pak přeslavná Pravčická brána, jenž je největší přirozenou skalní bránou v Evropě. Díky tomu byla právem vyhlášena za nejkrásnější útvar v celém národním parku. Na jednotlivé vyhlídky samozřejmě vedou stezky a schodiště. V oblasti Labských pískovců vyčnívá obec Hřensko, jenž se nachází v nejnižším bodě naší země. Místní atraktivitou jsou především plavby na pramicích soutěskou řek Tiché a Divoké Kamenice, kde můžete obdivovat mnoho skalních výběžků. Zajímavý je i vodopád v Edmundově soutěsce. Pobyty v Lužických horách si také získaly svou popularitu. Na své si zde přijdou hlavně pěší turisté a cyklisté.
Pravčická brána se zámečkem Sokolí hnízdo
Kulturní akce, historické památky a další zajímavá turistická místa
V Benešově nad Ploučnicí čeká na návštěvníky zámek ve stylu saské renesance, jenž nabízí interiéry s dekorativní výzdobou stěn a malovanými renesančními stropy. Ve zdech zámku se pak ukrývají sbírky nábytku a porcelánu či expozice Dálného východu. Děčín se může pyšnit svým zámkem, jenž se stal dominantou celého města. V prostorách bývalé zámecké Thunovské zbrojnice naleznete muzeum loutek. K zámku patří pak ojedinělá barokní tzv. Dlouhá jízda – příjezdová cesta dlouhá téměř 300 m, která je obehnána vysokými zdmi se slepými arkádami. Za výlet stojí i zámeček Sokolí hnízdo s muzeem u jedinečné Pravčické brány. Malebná zřícenina hradu Tolštejn či poutní místo Křížová hora (563 m) jsou chloubou Jiřetína. Nad městem Česká Kamenice se zase tyčí zřícenina gotického hradu s vyhlídkovou věží. Ve městě pak stojí i jedna z mnoha sakrálních památek regionu – barokní poutní kaple Narození Panny Marie, jenž láká na svou kruhovou křížovou cestu. Zajímavá skalní kaple byla vystavěna v Hřensku. V Rumburku se pak nachází nejseverněji položená loreta v českých zemích.
Poutní kaple Narození Panny Marie v České Kamenici; Zdroj: cirkevnituristika.cz
Jen málo území se může chlubit tak rozsáhlou a hustou sítí rozhleden jako právě Děčínsko a Lužické hory. Na nejvyšším bodě děčínských stěn – Děčínském Sněžníku (723 m) vznikla v roce 1864 kamenná rozhledna s cimbuřím, jenž je jednou z nejstarších i nejkrásnějších vyhlídkových věží v Čechách. Po výstupu na třetí nejvyšší vrchol Lužických hor – Jedlovou horu vás odmění výhled z kamenné rozhledy (1891). Při dobré viditelnosti dohlédnete na Krkonoše, Krušné hory, Český ráj a České středohoří. Rozhledna Belvedér je zase tou nejstarší upravenou vyhlídkou Českého Švýcarska. Z Belvedéru si můžete prohlédnout hluboký kaňon řeky Labe z ptačí perspektivy, či se pokochejte pohledem k našim německým sousedům na stolové hory Zirkelstein a Kaiserkrone. Nejstarší rozhledna Šluknovského výběžku nese jméno Vlčí Hora (581 m) a můžete se z ní podívat i do Polska. V neposlední řadě na vás čeká rozhledna Tanečnice, jenž stojí u obce Mikulášovice. Tato rozhledna se stala tou nejseverněji položenou vyhlídkovou stavbou v ČR. Na samý závěr připomeňme oblíbený výlet do ZOO Děčín. Areál na Pastýřské stěně nabízí mimo samotných výběhů zvířat i jejich plastiky, spoustu dětských atrakcí a hřišť, opičí stezku nebo velký model hry Člověče nezlob se.
