Svátek sv. Jana Křtitele v lidové tradici

Je za námi letní slunovrat, jehož největší oslavy doprovázel až svátek sv. Jana Křtitele, který je až 24. 6., tedy pár dnů po astronomickém slunovratu. Naši předci v předvečer toho svátku pálili na kopcích ohně, které představovaly slunce, které je v této době na svém vrcholu síly. Ohně se při všeobecném veselí přeskakovaly pro načerpání síly a zapalovala se košťata, která se pak vyhazovala vysoko nad hlavy účastníků. Z kopců se pouštěla i zapálená dřevěná kola, která symbolizovala putování slunce. Vrcholem noci byla magie a čarování spojené se sběrem "devatera kvítí", které měly po celý rok kouzelnou moc.

Ke svátku sv. Jana Křtitele se váže mnoho pranostik, například tyto: Čím dříve před svatým Janem hřiby rostou, tím dříve před vánocemi sněží. Když prší na Jana Křtitele, prší pak čtyři neděle. Před svatým Janem modli se o déšť, po něm přijde bez říkání. Na Jána bez deště, bude pěkně ještě. O svatém Janu Křtiteli noc se na prahu posedí. Na svatého Jána noc nebývá žádná. Na svatého Jana otvírá se létu brána. Od svatého Jana Křtitele běží slunce k zimě a léto k horku. Na svatého Jána, jahody do džbána.