Díl 3.: Oblaka druhu cirrostratus

Oblaka druhu cirrostratus patří mezi oblaka nejvyššího patra troposféry. Latinský výraz stratus by se do češtiny dal přeložit jako sloha nebo závoj - což ostatně dokonale vystihuje charakter oblaku. Tento druh oblak může pokrývat značnou část oblohy. Slunce skrz ně většinou prosvítá (kromě zimního období, kdy je slunce tak nízko nad obzorem, že jej oblaka cirrostratus mohou zcela zastínit). V jiném případě však mohou být oblaka druhu cirrostratus tak tenká, že si jich na obloze sotva všimneme. Na příložené ilustraci najdete "cirrostraty" v pravé horní části.

By Valentin de Bruyn / Coton (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0) or GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html)], via Wikimedia Commons

 Oblaka cirrostratus jsou tvořena výhradně ledovými krystalky a na obloze se tak velmi často můžeme setkat s tím, že se na nich tu a tam vyskytne optický jev, který je způsoben právě interakcí ledových krystalků v atmosféře se slunečním světlem. Takové optické fenomény nazýváme halovými jevy a řadíme mezi ně mnoho jevů s poněkud odlišným charakterem vzniku. Uveďme alespoň jeden nejčastěji pozorovaný halový jev a sice malé (22°) sluneční halo, které vzniká interakcí slunečního světla s náhodně orientovanými šestibokými hranoly v atmosféře.  Tento jev má pro pozorovatele na zemi podobu duhově zbarveného kruhu jehož poloměr můžeme vyjádřit v úhlové vzdálenosti (22 stupňů od slunce). V jeho středu se tedy nachází slunce a charakteritický znak tohoto jevu je, že jeho vnitřní okraj je vždy zbarven červeně.

Přítomnost ledových krystalků různých tvarů a orientace je pro oblaka vysokého patra typická. Díky tomu, že oblaka cirrostratus pokrývají značnou část oblohy, pak na nich můžeme halové jevy pozorovat v celé své kráse a nikoliv pouze jako fragmenty, jak tomu často u jiných oblak vysokého patra je.

malé (22°) sluneční halo na oblaku cirrostratus nebulosus, autor fotografie: Petr Hykš

 Oblaků druhu cirrostratus existuje celá řada. Uveďme tedy jen některé z nejlépe identifikovatelných variací. Jistě jste se někdy setkali s variací cirrostratus nebulosus, kterou můžeme vidět na fotografii výše. Dodatek nebulosus zde upozorňuje na mlhavou a monotónní podobu tohoto oblaku. Stejný typ oblačnosti (cirrostratus) se však může vyskytnout i ve vlákenité podobě - podobně, jako na snímku níže. I v tomto případě na něm můžeme pozorovat sluneční halo, ovšem již v nespojité podobě.

další sluneční halo - tentokrát na oblaku cirrostratus fibratus, autor fotografie: Petr Hykš

Díky své povaze patří oblaka druhu cirrostratus mezi ta, která lidé vnímají spíše negativně. Přesto mohou být milou ozdobou jarní či letní oblohy a navíc z nich nikdy nevypadávají srážky. K jejich vzniku vede mnoho cest a mohou být i předzvěstí zhoršujícího se počasí.

V dalším díle tohoto seriálu se budeme věnovat oblakům druhu cirrocumulus.

Autor: PH