Díl 2.: Oblaka druhu cirrus

02.04.2016

Oblaka vídáme každým dnem. Jsou pověstná tím, že mají pokaždé jiný tvar a s trochou fantazie v nich můžeme vidět vše, nač si jen vzpomeneme. Přesto jsou jisté zákonitosti a znaky, podle kterých lze oblaka rozdělit do deseti základních druhů. Podívejte se jak.

Oblaka druhu cirrus patří mezi oblaka nejvyššího patra troposféry. Oblaka tohoto druhu tvarem připomínají řasy, tenká a podélná (případně i zkroucená) vlákna. Slunce skrz ně snadno prosvítá, a tak jsou tato oblaka vždy světle zbarvena a nezanechávají stín. Na příožení ilustraci najdete oblaka cirrus v pravé horní části.

Zjednodušený obrázek různých typů oblačnosti na nebi

By Valentin de Bruyn / Coton (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0) or GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html)], via Wikimedia Commons

Jakožto typičtí zástupci oblak nejvyššího patra troposféry, jsou tato oblaka tvořena výhradně ledovými krystalky. Na obloze tak někdy můžeme pozorovat zajímavé optické jevy, které jsou způsoběny interakcí ledových krystalků v atmosféře se světlem - halové jevy. Přítomnost ledových krystalků je typická pro všechna oblaka nejvyššího patra. Protože jsou ale oblaka druhu cirrus na obloze často rozmístěna nahodile a nespojitě, nebývají halové jevy na takových oblacích úplné. Typickým příkladem jednoho optického jevu na oblaku druhu cirrus může být cirkumzenitální oblouk – jeden z nejvýraznějších halových jevů.

Barevné zbarvení oblaku

fragment cirkumzenitální oblouku na oblaku cirrus, autor fotografie: Petr Hykš

Oblaků druhu cirrus existuje celá řada. Uveďme tedy jen některé z nejlépe identifikovatelných variací. V první řadě je to cirrus fibratus – pravděpodobně nejčastější variace oblaku cirrus. Poznáme ji velice snadno, neboť oblaka tohoto typu mají podobu podlouhlé, vláknité oblačnosti. Dále můžeme často pozorovat oblačnost typu cirrus uncinus, která se od typu fibratus liší zahnutým či háčkovitým zakončením.

Vysoká oblačnost se silným větrem

oblaka typu cirrus uncinus, autor fotografie: Petr Hykš

Jinou variací tohoto oblaku je cirrus intortus, jejichž zakončení má podobu stočenou, zamotanou či téměř chaosovitou.

Krásná obloha podobající se růžím

oblaka typu cirrus intortus, autor fotografie: Petr Hykš

Dále můžeme ještě zmínit druh cirrus vertebratus, který tvarem velmi často připomíná obratle v páteři, žebra nebo rybí kostru. Jedná se již o mnohem vzácněji se vyskytující oblaka.

Díky své vláknité struktuře patří oblaka druhu cirrus mezi jedny z nejkrásnějších. Jsou často ozdobou jarní či letní oblohy a nikdy z nich nevypadávají srážky. Jen vzácně se můžeme setkat s tím, že z nich vypadávají ledové krystalky a my pak pozorujeme tzv. virga – tedy jakousi variací srážkových pruhů. Jednotlivé částice (v tomto případě krystalky ledu) se vypaří ještě než dopadnou na zemsky povrch.

Pokud pozorujeme oblaka cirrus tak blízko sebe, že je již nelze od sebe rozlišit, hovoříme o oblaku druhu cirrostratus.

Tomuto typu se budeme věnovat v dalším díle tohoto seriálu.

Autor: PH