Díl 11.: Oblaka druhu cumulonimbus

Oblaka druhu cumulonimbus patřím k těm vůbec nejzajímavějším a také nejfotogeničtějším oblakům vůbec. Mají podobu mohutné kupovité oblačnosti se základnou v nejnižším patře, ovšem oblak jako takový může vystoupat až do nejvyšších pater troposféry a v ojedinělých případech proniká i do stratosféry. Jedná se o bouřkový oblak, který může přinést vydatné srážky (typicky krupobití), zvláštní druhy doprovodné oblačnosti a vzácněji také tornáda. Na přiložené ilustraci najdeme oblak druhu cumulonimbus v levé části.

 By Valentin de Bruyn / Coton (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0) or GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html)], via Wikimedia Commons

Cumulonimbus je vlastně taková malá kniha meteorologie. Osobně mám tento druh oblak vůbec nejraději, protože ukazuje na celou řadu meteorologických zajímavostí a skutečností. Jednou z nich je zvláštnost se jménem tropopauza. Jistě víte, že atmosféra Země se dělí na troposféru, stratosféru, mezosféru a termosféru (případně ještě exosféru). Hranice mezi jednotlivými vrstvami nebyly vybrány náhodně, ale zachycují jakousi diferenciaci či vlastní charakter. Teplota v troposféře s rostoucí výškou klesá.. ovšem ve stratosféře naopak roste. Tropopauza je tedy hranicí mezi troposférou a stratosférou, kde dochází k opačnému vývoji teplot a tuto hladinu, která se v různých zeměpisných šířkách různí, nám zviditelňují právě oblaka druhu cumulonimbus, která v ní většinou zastaví svůj růst a začnou se rozpínat spíše do stran.

Tropopauza v souvislosti s oblaky druhu cumulonimbus, autor snímku: Petr Hykš

Oblaků druhu cumulonimbus rozlišujeme celou řadu, nicméně základní tři typy jsou calvus, capillatus a incus. První dvě variace se liší svou strukturou, kdy má oblak buď čistě kupovitou nebo i vlákenitou podobu. Ve většině případů tato oblaka pozorujeme z velké vzdálenosti, kdy nemůžeme jednoznačně určit, zda má oblak i vlákenitou strukturu. Přesto ale víme, že se jedná o cumulonimbus, protože má typický tvar kovadliny. V takovém případě je nejlepší oblak označit prostě cumulonimbus incus (incus v překladu znamená kovadlina).

Oblak druhu cumulonimbus incus, autor snímku: Petr Hykš

Cumulonimbus calvus jsou oblaka typická svou mohutností a také vzhledem - mají podobu opravdu velkých, nadýchaných kupovitých oblaků, která v příznivých podmínkách rostou stále výš a výš a postupně mohutní. Může být problém tato oblaka zaměnit s oblaky cumulus congestus, ovšem není to žádná velká chyba, protože mezi těmito oblaky není žádný velký rozdíl. Oblaka cumulus congestus plynule přecházejí do fáze cumulonimbus calvus, přičemž o "kumulonimbu" hovoříme od chvíle, kdy pozorujeme blesky.

Oblak druhu cumulonimbus calvus, autor snímku: Alexander Sieverding

Pokud se na vrcholcích oblaku cumulus congestus utvoří ledová čepička, říkáme, že oblak dosáhl vláknité struktury a nazýváme jej cumulonimbus capillatus. Je to dáno tím, že vodní kapičky obsažené v oblaku se začnou měnit vlivem nižších teplot na ledové krystalky. Tento mikroskopický rozdíl ve struktuře je patrný i pouhým okem - zatímco základna oblaku je jasně kupovitého vzhledu, horní část oblaku je podoby vláknité. Oblaka tohoto druhu se často rozvíjejí až do takové podoby, kdy ledová čepička dosahuje nepředstavitelných rozměrů a hovoříme již spíše o kovadlině. Proto se u oblak cumulonimbus capillatus s výrazným vývojem jejich horní části můžeme setkat i s doplňkem incus. Je to také ta část oblaku, ze které vypadávají kroupy.

Struktura oblaku druhu cumulonimbus capillatus, autor snímku: Petr Hykš

Silné, vzestupné proudy mohou tomuto oblaku pomoci rozvinout se až k samotným hranicím troposféry - do oblasti zvané tropopauza, o které jsme bavili na začátku. Může se však stát, že oblak nebude mít dostatečnou podporu, začne převládat proudění sestupné, z oblaku začnou vypadávat srážky a začne se pomalu, ale jistě rozpadat.

Může ale nastat i opačný extrém - v ojedinělých případech můžeme být svědky toho, že oblak jakoby vůbec neztrácel na síle a stoupá do stále vyšších a vyšších poloh. Dosáhne tropopauzy, ale ani ta ho nezastaví a oblak se začne v malé míře rozpínat i do stratosféry. V takovém případě pozorujeme na zploštělé kovadlině tzv. přestřelující vrchol (overshooting top), který je důkazem opravdu masivního vzestupného proudění a ukazuje na agresivní charakter bouře, typicky supercely. U takovýchto agresivních bouří se pak často vytváří i tornáda a jiné nebezpečné jevy. Ty se naštěstí v naší republice objevují dosti vzácně.

Znázornění teplého (vzestupného) a chladného (sestupného) proudění v oblaku druhu cumulonimbus

autor snímku: Petr Hykš

Oblaka ohoto druhu mohou být doprovázena i celou řadou dalších, zvláštních oblaků. Typickým zástupcem těchto oblak, se kterými se můžeme často setkat i v ČR, jsou cumulonimbus mammatus. Vznikají typicky na zadní části kovadliny "kumulonimbu" v době, kdy z oblaku vypadávají srážky a nad vzestupným prouděním tedy převládá proudění sestupné. Tento zvláštní tvar připomínající ženská prsa se může vyskytnout i na jiných typech oblačnosti, ale typická jsou právě pro oblaka cumulonimbus.

Oblaka cumulonimbus mammatus na kovadlině oblaku cumulonimbus capillatus

Autor: PH