Na svatého Martina, bývá dobrá peřina
Z pohledu statistik a dřívějších vzkazků z kronik našich předků vyplývá, že nebylo vždy tak zcela běžné jak si myslíme, že by na Martina ležel sníh. Nebylo výjimkou, že první sníh se dostavil až v prosinci. Z pohledu pranostik není bílý kůň, na kterém má Martin přijet v historii znám, s bílým koněm se setkáváme až v pranostikách, které vznikly v druhé polovině 19. století. Martinské pranostiky však jsou v něčem jedinečné, jsou považovány za první zimní pranostiky a mnoho z nich se týká předpovědi nadcházející zimy. V mnoha případech si pranostiky odporují a mají opačný význam. Pranostiky říkají, že pokud je Martin na blátě, budou Vánoce na sněhu. Tak snad se toho dočkáme. Dalším listopadovým dnem bohatým na pranostiky bude Ondřej, který už má zcela zimní charakter.
Významným rituálem bylo předpovídání nadcházející zimy podle svatomartinské husy, i zde však při konfrontaci několika postupů z různých lokalit dojdeme k odporujícím si informacím. „Na svatého Martina nejlepší je husina; pohleď na hruď i na kosti, poznáš, jaká zima se příhostí. Je-li kobylka martinské husy hnědá, bude málo sněhu a na holo mrznout; je-li však bílá, bude hodně sněhu.“
Na svatého Martina kouřívá se z komína. Přijede li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. Martin na blátě, Vánoce na sněhu. Jaký den svatého Martina, taková též bude zima. Jestli na svatého Martina jest vlhko, bude nestálá zima; pakli na týž den slunce svítí, bude tuhá zima. Je-li zamračeno na svatého Martina, bude zima levná; je-li jasno, bude zima tuhá. Zůstane-li listí až do Martina na stromech, čeká se dlouhá a tuhá zima. Na svatý Martin – ještě se vrátím; ale na svatý Mikuláš – mě tu najisto máš.
Kdo byl Martin? Martin se narodil na začátku 4. století v dnešním Maďarsku, tehdejší Horní Panonii. Sloužil u jezdectva a už v brzkém věku se stal důstojníkem. Při cestě do Amiens v dnešní severní Francii potkal chudáka, kterého chtěl obdarovat, ale protože neměl čím, tak mečem rozťal svůj plášť na dvě poloviny a jednu dal chudákovi a druhou si nechal. V noci, po tomto činu se mu zjevil Ježíš, který byl oděn v plášť, jež dal chudákovi. Zjevení ovlivnilo Martina natolik, že se nechal pokřtít a stal se poustevníkem. Roku 371 byl zvolen v Tours biskupem. Dožil se 81 let a byl znám jako Martin z Tours.
Po svatořečení se stal ochráncem franckého národa a stal se patronem dragounů, vinařů a ochráncem koní, podkovářů, koželuhů a zbrojířů, byl také ochráncem hus. Martin se nechtěl údajně stát biskupem a tak se před voliteli ukrýval v husím chlívku, jeho úkryt byl však odhalen a následně i jmenován na biskupa.
Svátek Martina byl dnem, kdy čeleď odcházela k novému hospodáři a byl i dnem výplat za odvedenou práci v uplynulém roce. V tento den se rovněž uzavíraly smlouvy s obecními zaměstnanci. Hospodyně v tento den pekly Svatomartinské pečivo, které bylo z kynutého těsta, jednalo se o takové větší rohlíčky, které byly zahnuté do tvaru podkovy a dávaly je odcházející čeledi.