Díl 13. Pluto

Seriál: Meteorologie ve sluneční soustavě

Díl 13. Pluto

Vítám vás u dalšího dílu nového seriálu, ve kterém se podíváme na některé z nejzajímavějších meteorologických jevů ve sluneční soustavě. V dnešním díle tohoto seriálu si povíme něco o trpasličí planetě Pluto – její atmosféře, počasí a podmínkách na povrchu.

By Tom.Reding [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0), Public domain, GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], via Wikimedia Commons

Pluto patří mezi tzv. trpasličí planety – je to zvláštní skupina těles, které jsou někde na pomezí mezi planetou a planetkou. Pluto si jistě mnozí z váš pamatují coby devátou planetu sluneční soustavy, která byla z řad planet v Praze roku 2006 vyřazena. Nebudeme to nějak rozebírat, ale je dobře, že se tak stalo. Kdybychom totiž Pluto i nadále považovali za planetu, bylo by to nefér vůči mnoha dalším tělesům ve sluneční soustavě, z nichž některá jsou dokonce větší než Pluto a za planety považována nikdy nebyla.

Pluto je zatím nejvzdálenějším objektem ve sluneční soustavě, za kterým jsme se kdy s pomocí meziplanetárních sond vypravili a začali ho zkoumat. Drtivá většina z vás jistě postřehla událost minulého roku, kdy k Plutu dorazila sonda New horizons a odeslala na Zemi nepřeberné množství fotografií a dat. Díky této sondě dnes máme dobrou představu o tomto světě a ačkoliv některé nejasnosti pomůže objasnit teprve hlubší výzkum, již nyní si můžeme říct některé základní informace o tomto světě - například složení atmosféry, podmínky na povrchu nebo se podívat na takovéto detailní fotografie.

By NASA / Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory / Southwest Research Institute [Public domain], via Wikimedia Commons

Atmosféra je velmi řídká a skládá se téměř výhradně z dusíku (97%) metanu (2,5%) a oxidu uhelnatého (0,5%) a zajímavým poznatkem je, že občas Pluto atmosféru má a občas ne. Když je totiž Pluto příliš daleko od Slunce, mění se plyn v pevnou látku a kondenzuje na povrchu v podobě ledů. Naopak, když na planetě nastává léto, začnou ledy na povrchu sublimovat a vrací se zpátky v plynné podobě do atmosféry. A podobně jako pot naše tělo ochlazuje tím, že spotřebuje část našeho tepla na výpar, i sublimace ledů na Plutu zde má za následek výrazné ochlazení. Na Plutu tedy dochází ke značným projevům v důsledku střídání ročních období. Ty ale nejsou nijak frekventované - jeden oběh kolem Slunce Plutu zabere asi 250 let.

Teplota na povrchu Pluta se pohybuje kolem -200 °C a je zajímavé, že i díky přítomnosti malého množství metanu jakožto skleníkového plynu teplota atmosféry s rostoucí výškou také roste (tomuto jevu odborně říkáme teplotní inverze). Ve výšce deset kilometrů nad povrchem tak teplota vzroste o 36°C, ale nevyšplhá výše než na -173°C.

Snímek atmosféry Pluta (oparu) s výrazně namodralým zbarvením.

By NASA/JHUAPL/SwRI [Public domain], via Wikimedia Commons

Pluto tak i po shromáždění značného množství nových informací nadále zůstává velice nehostinným světem.

V příštím (závěrečném) díle se pokusíme shrnout, čím se sluneční soustava z hlediska meteorologie vyznačuje.

Autor: PH