Zápisky kapitána Cooka ukazují, jak rychle Arktida roztává

15.11.2016

Když kapitán James Cook proplul na své lodi HMS Endeavour přes Beringovu úžinu v roce 1778, získal si uznání svého krále, ale i celé země. Legendární cestovatel se vydal na speciální misi najít severozápadní cestu kolem severního pólu, která by umožnila rychlejší spojení Evropy a Asie, aniž by lodě musely zdlouhavě obeplouvat Africký kontinent.

Veden skrz mlhu a doprovázen sborem štěkajících mrožů, narazil Cook nakonec na neprůchozí zeď z ledu tak silnou, že musel výpravu ukončit. Nakonec byl Cook zabit na Havajských ostrovech, aniž by nalezl průchozí cestu chladným severem. I přesto po sobě Cook zanechal cenné dědictví. Podrobné záznamy o historických parametrech Beringovy úžiny a rozsahu ledu v Čukotském moři, oddělující od sebe Aljašku a Rusko, se nyní dostaly do rukou vědcům.

Obr.: Ilustrace Cookovy plavby
Zdroj: Popular Science

Matematik Harry Stern z Univerzity ve Washingtonu využil pro svůj výzkum v Polar Science Center (Polární vědecké centrum) Cookovy záznamy, ale i poznámky jiných arktických objevitelů. Díky tomu byla vytvořena podrobná historie ledovců v tomto regionu. V minulosti sahaly záznamy do roku 1850, nyní byla tato časová osa posunuta až k roku 1778. Stern studoval staré reprodukce Cookových map a ty později srovnával s mapováním dalších průzkumníků, až do nedávně pořízených satelitních snímků. Tato studie pak poskytla komplexní pohled na historický rozsah mořského ledu v Čukotském moři.

Čukotské moře rozděluje USA od Ruska
Obr.: Čukotské moře (Chukchi sea) a Beringova úžina (Bering strait) oddělující Asii (Rusko) a Severní Ameriku (Aljaška - USA)
Zdroj: worldatlas.com, GraphicMaps.com

"Je to vzrušující pracovat na rekonstrukci původní rozlohy ledu. Můžete zkoumat vlastnoruční detaily, které kdysi dávno někdo vynesl na obyčejný kus papíru,“ říká Stern. Jeho práce, ale je mnohem více než jen historická kuriozita. Výzkum potvrzuje alarmující trend snižování rozlohy mořského ledu. Studovány byly desítky map a satelitních záznamů, Stern nakonec dokázal identifikovat rozsáhlé přírodní variace rozlohy ledu v Čukotském moři v měsíci srpnu. Časové období delší než 200 let, bylo poměrně konstantní a bez znatelných výchylek. Led téměř vždy dosáhl na jižní hranici, na kterou se dostal i James Cook v roce 1778.

Zlom přišel s rokem 1990, kdy spolehlivý trend tání a opětovného tuhnutí ledu byl porušen. Led ustupuje a bylo potvrzeno, že se nejedná o náhodné reakce, ale děje se tak pravidelně.

Tam, kde byl kdysi slavný mořeplavec zastaven, dnešní kapitáni proplouvají bez problému. Několik velkých obchodních lodí tak mohou proplouvat severem z Pacifiku do Atlantiku (nebo naopak) každé léto. Sen anglického krále Jiřího III., se tak nakonec vyplnil, avšak až dlouho po Cookově smrti. Cesta funguje posledních 10 let, nicméně je zatížena obchodními a politickými spory.

Zdroj: ledoborcemnasevernipol.cz

Autor: SG