Monitorování polárních oblastí – díl II
Dvě nejznámější série satelitních misí zaměřených na polární oblsti jsou CryoSat od agentury ESA (European Space Agency) a ICESat (Ice, Cloud and land Elevation Satellite) od NASA. Jejich úkolem je snímkovat a posuzovat změny v polárních oblastech planety Země. Nyní je však projekt ICESat pozastaven a k jeho obnově by mělo dojít v příštím roce (2017). Aktuálně mají vědci k dispozici nové snímky pouze z CryoSat-2. A co všechno můžeme z výšky 700 km nad povrchem Země pozorovat?
Obr.: CryoSat-2, ICESat
Zdroj: ESA, NASA
Cílem projektu je sledovat výšku pevninského a mořské ledu, a také jejich rozlohu. Na základě těchto poznatků, bychom měli umět vysvětlit souvislost mezi táním polárního ledu a následné zvyšování hladiny oceánů. V tomto kontextu pak dochází i ke změnám klimatu, které můžeme pocítit na vlastní kůži – tedy lokální problém se promítne ve změny v měřítku globálním. Družice CryoSat-2 využívá snímač SIRAL (Synthetic Aperture Interferometric Radar Altimeter), jenž je prvním svého druhu. Byl speciálně vyvinut pro snímání ledu a měření jeho změn, v neposlední řadě dokáže velmi dobře snímat a monitorovat plovoucí led v polárních mořích.
Obr.: Mořský led
Zdroj: profimedia.cz
A jaké má satelit výsledky? Jedním z nedávných poznatků je prudká ztráta hmoty na ledovci Ausfonna, který je součástí ostrova Nordauslandet souostroví Špicbergy. Kromě jeho zmenšení, došlo i ke zrychlení jeho pohybu, což si můžete pohlédnout na obrázku níže. Červená barva naznačuje zmenšení rozlohy ledovce, v jihovýchodní části pak dochází ke ztenčování ledu – dokonce barevně přesahuje i rychlost 2 metry za rok. Další snímky pak naznačují vývoj ledovce v horizontu 20 let.
Obr.: Úbytek ledu na ledovci Ausfonna
Zdroj: ESA
Další zajímavý závěr se týká výšky mořského ledu v podzimním období v Arktidě. Odhalen byl menší pokles jeho objemu (z 10 900 km2 na 10 200 km2). Některé meziroční výsledky jsou srovnatelné, avšak trend výšky mořského ledu je dlouhodobě klesající.
Obr.: Změna výšky mořského ledu v Aktidě
Zdroj: ESA
Autor: SG