Tlaková výše a níže, znáte rozdíly?

je síla vyvolaná hmotností vzduchového sloupce, který sahá od výšky měření až k horní hranici atmosféry. Základní jednotkou tlaku vzduchu je pascal. V meteorologii se vyjadřuje stonásobkem základní hodnoty, tedy hektopascal (hPa). Dříve se vyjadřoval v milibarech, torrech nebo milimetrech rtuťového sloupce.

Průměrná hodnota tlaku vzduchu na hladině moře při teplotě 15 °C je 1013,27 hPa. Tento tlak odpovídá hmotnosti rtuťového sloupce vysokého 760 mm s průměrem 1 cm2. Na velikost tlaku má vliv teplota vzduchu, obsah vodní páry, nadmořská výška a zeměpisná šířka. S rostoucí nadmořskou výškou tlak vzduchu klesá, do výšky 700 m. n. m. na každých 8 m o 1 hPa. Ve výšce 5500 m dosahuje tlak vzduchu asi polovinu tlaku jako při zemském povrchu. Čím je vzduch chladnější, tedy těžší, tím rychleji klesá tlak směrem do výšky. Čím je vzduch teplejší, lehčí, tím je pokles tlaku vzduchu s výškou pomalejší. Aby bylo možné porovnávat údaje o tlaku vzduchu ze stanic, které jsou v různé nadmořské výšce, přepočítávají se hodnoty na hladinu moře. Rozdělení tlaku vzduchu se na synoptických mapách znázorňuje pomocí izobar. Izobary jsou místa se stejným tlakem vzduchu.

Barické pole: barickým polem se nazývá rozložení tlaku v atmosféře. Pro barické pole je typická proměnlivost tlaku vzduchu v prostoru a v čase a je charakterizované pomocí ploch se stejným tlakem vzduchu.

• Oblast vysokého tlaku vzduchu (tlaková výše, anticyklóna): je vymezená koncentricky uspořádanými uzavřenými izobarami, s nejvyšším tlakem ve středu. Směrem k okrajům anticyklóny tlak klesá. V synoptických mapách se označuje písmenem V nebo H. Tlakové výše pokrývají větší oblasti než tlakové níže a pohybují se pomaleji. Pro tlakovou výši jsou typické sestupné pohyby vzduchu ve volné atmosféře, při kterých se vzduch adiabaticky otepluje a vysušuje. Při povrchu proudění vzduchu směřuje od středu k okrajům. Vlivem zemské rotace se toto proudění stáčí na severní polokouli ve směru hodinových ručiček od středu k okrajům. Na jižní polokouli proti směru hodinových ručiček od středu k okrajům. Sestupné proudy způsobují v tlakových výších jasné počasí, se slabým větrem a s velkými amplitudami teploty vzduchu během dne. V létě je počasí v tlakových výších teplé, slunečné a suché. V zimě ale chladné, mrazivé a beze srážek.

• Oblast nízkého tlaku vzduchu (tlaková níže, cyklóna): je vymezená uzavřenými koncentricky uspořádanými izobarami s nejnižším tlakem ve středu. Směrem k okrajům tlak vzduchu stoupá. Střed tlakové níže se označuje písmenem N nebo L. Průměr tlakové níže se pohybuje od několika set do několika tisíc km. Střed níže může být nepohyblivý, nebo se přesouvá. Protože ve středu cyklóny je nejnižší tlak, směřuje proudění vzduchu od vyššího tlaku na okraji k nižšímu do středu. Tedy, že proudění na rozdíl od anticyklóny směřuje dovnitř a vlivem zemské rotace se stáčí na severní polokouli proti směru hodinových ručiček, na jižní polokouli ve směru hodinových ručiček. Vzduch se při zemi sbíhá ze všech stran do středu tlakové níže, kde vystupuje nahoru. Tento výstup způsobuje kondenzaci vodní páry. V tlakové níži převládá oblačné počasí se srážkami a silným větrem. V zimě přináší oteplení a srážky, v létě ochlazení a srážky.

• Hřeben vysokého tlaku vzduchu: je pásmo vyššího tlaku vzduchu vybíhajícího z tlakové výše nebo oddělující dvě tlakové níže. Nejvyšší tlak se vyskytuje v ose hřebene. V oblasti hřebene vysokého tlaku převládá podobné počasí jako v tlakové výši.

• Brázda nízkého tlaku: je pásmo nižšího tlaku vybíhajícího z tlakové níže nebo oddělující dvě tlakové výše. Nejnižší tlak je v ose brázdy. Převládá tu podobné počasí jako v tlakové níži.

• Barické sedlo: je to část barického pole mezi dvěma protilehlými výšemi a nížemi, popřípadě mezi dvěma hřebeny a brázdami.