Velká sněhová vánice 1888
Dne 11. března 1888 byl severovýchod USA zasažen jednou z nejsilnějších sněžních bouří v historii. Zprvu se předpokládalo, že bude území postihnuto pouze silným deštěm, avšak zima toho roku ještě neřekla poslední slovo. Rychlý vstup arktického větru do oblasti srazil teploty vzduchu pod bod mrazu. Předpovídaný déšť se obrátil ve sníh a nakonec příchozí vichry dosahovaly rychlosti až 140 km/h. Místní se tak probudili do bílého rána. Přes noc napadlo přímo v New Yorku 60 cm nového sněhu. Severně od města výška sněhu již dosáhla téměř dvakrát větší hodnoty.
Obr.: Capitol (Washington, D.C.)
Zdroj: Library of Congress
Místy byl vítr natolik intenzivní, že se ve státě Connecticut vytvořily sněhové závěje i 3 metry vysoké a některé byly dlouhé více jak jednu míli. Bohužel si tato událost vyžádala i lidské oběti. Desítky lodí se potopily ve vodách Atlantiku a železniční pasažéři byli uvězněni ve špatně vytápěných vagónech i několik dní. Celkově zemřelo na následky vánice 400 lidí (polovina z nich žila v New Yorku). Bohužel také umrzly tisíce zvířat.
Obr.: Muži prokopávají cestu mezi Chesterfieldem and Západním Swanzey (New Hampshire)
Zdroj: PNHF Collection / Alamy Stock Photo
Long Islandská železnice o délce 120 km byla zastavena na dobu delší než týden. Někteří se dokonce rozhodli přepravovat po zamrzlých vodních tocích města. Vznikla tak provizorní cesta z Manhattanu a Brooklynu. Zničena byla i celá řada nadzemních kabelů telefonů a telegramů.
Obr.: Keene (New Hampshire)
Zdroj: PNHF Collection / Alamy Stock Photo
Bouře však nakonec pomohla vstoupit New Yorku do 20. století. Úředníci byli nuceni hledat nová řešení pro vytvoření vyhovujícího systému udržitelné dopravy. V následujících letech tak telegrafní, vodní a plynová potrubí byla pohřbena v podzemí. Během desetiletí se pak započala i výstavba podzemního metra.
Obr.: Keene (New Hampshire)
Zdroj: PNHF Collection / Alamy Stock Photo
Podle dnešních měřítek se může vichřice z roku 1888 řadit mezi ty nejhorší z americké historie.
Autor: SG